Moje osobní stránky :-)

nebránilo, aby převálcovali dům pana Denta, že ano?”
“Cože?” opakoval Prosser mechanicky.
“Je to úplně jednoduché,” vysvětloval Ford. “Můj klient, pan Dent, říká, že se tu přestane válet v blátě výhradně pod
podmínkou, že ho vystřídáte.”
“O čem se to bavíte?” ozval se Arthur, ale Ford ho zlehka šťouchl nohou, aby byl zticha.
Pan Prosser si musel novou myšlenku nahlas přeslabikovat.
“Vy zkrátka chcete, abych šel a lehl si...”
“Ano.”
8
“Před ten buldozer?”
“Ano.”
“Místo pana Denta.”
“Ano.”
“Do toho bláta.”
“Do toho, jak říkáte bláta.”
Když si pan Prosser uvědomil, že je to ve skutečnosti zase on, kdo nakonec prohrál, bylo to, jako by z něj spadla
jakási tíže. Tohle se víc podobalo světu, který znal. Povzdychl si.
“A vy za to vezmete pana Denta s sebou do hospody?”
“Správně,” souhlasil Ford. “Přesně tak.”
Pan Prosser udělal několik nervózních kroků vpřed.
“Můžete mi to slíbit?”
“Spolehněte se,” ujistil ho Ford a dodal k Arthurovi: “Tak dělej, vstávej, ať si tam může lehnout.”
Arthur se zvedl. Připadal si jako ve snu.
Ford posunkem naznačil Prosserovi, aby zaujal Arthurovo místo. Nebožák smutně a neohrabaně usedl do bláta.
Zdálo se mu, že celý jeho život je jakýsi sen, a občas si kladl otázku, čí sen to je a jestli se těm, kdo ho sní, líbí. Bláto mu obalilo
zadek a ruce a vniklo mu do bot.
Ford na něj přísně pohlédl.
“A ne abyste tady zatím panu Dentovi zbourali dům, když bude pryč, to by byla pěkná sprosťárna, jasný?”

a ještě todle je bomba:

Jak tak na něj Ford zíral, začínal si Arthur myslet, že by vlastně nakonec k Podkonímu docela jít chtěl.
“Ale co bude s mým domem?” zakňoural ukřivděně.
Ford pohlédl směrem k Prosserovi a náhle dostal zlomyslný nápad.
“Tak on ti chce zbořit dům?”
“Ano, chce tady postavit...”
“Ale nemůže, protože mu ležíš před buldozerem?”
“Ano a...”
“Určitě to nějak vyřešíme,” ujistil ho Ford. “Promiňte, že ruším,” zavolal.
Pan Prosser (který se právě hádal s mluvčím řidičů buldozerů, jestli Arthur Dent představuje riziko pro jejich duševní
zdraví nebo ne, a v případě, že ano, jak vysoký příplatek by měli dostat) zapátral kolem sebe. Překvapilo ho a mírně
znepokojilo, když zjistil, že Arthur má společníka.
“Ano? Copak?” volal v odpověď. “Už pan Dent přišel k rozumu?”
“Mohli bychom pro danou chvíli předpokládat, že nepřišel?” volal zase Ford.
“Ach jo,” povzdychl si Prosser.
“A mohli bychom dále předpokládat, že tady hodlá zůstat celý den?”
“Tak?”
“Takže vaši lidé tu budou celý den postávat a nedělat nic?”
“Může být, může být...”
“No, a když už jste se s tím jednou smířil, tak vlastně pana Denta nepotřebujete, aby tady celou tu dobu ležel, ne?”
“Cože?”
“Vy ho tu vlastně nepotřebujete,” vysvětloval trpělivě Ford.
Pan Prosser usilovně přemýšlel.
“No vlastně ne, v podstatě ne..., nedá se říct, že bychom ho potřebovali...,” soukal ze sebe utrápeně. Připadalo mu,
že jeden z nich plácá nesmysly.
“Takže kdybyste byl tedy ochoten přistoupit na to, že tady v podstatě je, mohl bych si s ním odskočit na půl hodinky
do hospody. Co vy na to?”
Pan Prosser si pomyslel, že to zní jako pěkná magořina.
“Zní to docela rozumně...,” řekl konejšivě a sám se divil, koho se to vlastně snaží konejšit.
“A kdybyste si pak taky chtěl na jedno skočit, tak to vždycky můžeme na chvíli vzít zase my za vás,” nabízel velkoryse
Ford.
“Děkuju mnohokrát...” Prosser už vůbec nevěděl, jak odehrát tenhle míček. “Děkuju..., ano, to jste moc hodný...”
Zamračil se, usmál se, pak se pokusil udělat obojí najednou, což se mu nepodařilo, popadl svůj chlupatý klobouk, a zuřivě ho
protočil na šešulce. Nedokázal z toho všeho udělat jiný závěr, než že právě zvítězil.
“Takže kdybyste laskavě šel sem a tady si lehl...,” pokračoval Ford Prefect.
“Cože?” užasl Prosser.
“Ach tak, promiňte, asi jsem to neřekl dost jasně. Někdo musí ležet tady před těmi buldozery, že? Jinak by jim nic

úúúúžasnej...

btw: skelej film!!! =))

konec svěda odahuduji to na méně než dvě minuty...a můžeš si dát poapírovej pytel na hlavu...

“Hovoří k vám Prostetnik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy,” pokračoval hlas.
“Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové expresní dálnice,
která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určeny k demolici. Celá akce bude trvat
necelé dvě pozemské minuty. Děkuji vám.”
Rozhlas umlkl.
Děs nepochopení zachvátil přihlížející pozemšťany. Hrůza se zvolna sunula shromážděnými davy, jako by to byly
železné piliny na listu papíru, pod nímž se pohybuje magnet. Vtom vypukla panika, zoufalá touha prchat, jenomže nebylo kam.
Když to Vogoni viděli, zapnuli znovu improvizovaný rozhlas:
“Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na
vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě
dělat kvůli tomu rozruch.”

nmo pockeeeeeeeeej!!! vymreni lidstva se planuje trosku na jinej termin ne?!?!?

joooooooooooooooooooooooooooooooooooo

vrmm... vrmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm!!!!!!!

to teda...!!! a hned! ted! všechny povýšence!!! au...

jeeej.. tak to sorry, ze sem nebyla on-line... hele to no, to me taky dycky sere tadle povysenost vid...... fackovat za to..

hl, nemusíte to vůbec číst,ale já se prostě potřebovala vykecat a ty ani klára ste nebyly on-line...

ted máti...ty woe, z ní nemůžu...jako, pžijdu, ze školy a táta, že prej máma chce, abysme jeli vodpoledne nakupovat, ne? vona chce! ani se mě nezeptá.stě musim. vůbec jí jako nezajímá, že mám taky něco, čemu se říká učení bo něco podobnýho. no, tak sem se jukla, co máme z tý frj, sem jen zakoulela vočima a pak přijela máma, že teda jedem.tak jdu do kuchyně, táta něco žvatlal a pak přestal, a já mami, mám dvě jedničky-zemák a ájina. mezitím začal táta zase něco kemrat, a máma mě pak seřvala,že jako, co si to dovoluju, že skáču tátovi do řeči, a že mě neslyšela, přitom byl předtim táta zticha a von skočil do řeči mně.pak šla jako do chodby.a vod tamtad na mě začala řvát, jestli bych se to teda uráčila jí to říct, co sem řikala, sem na ní nechtěla křičet, když byla v chodbě, že jí to řeknu, až přijde, no nic, tak mě seřvala sem jí to řekla, a vona bez poznámky vodešla.víš co, dvě jedničky, to je úplná samozřejmost, že jo, pak přišel bratr, že má jedničku z češtiny a máma na něj, jak je šikovnej, hodnej, jak se hezky učí a že tak má pokračovat.přitom von má lepší známky než já, prostě je děsně chytrej.a osobně si myslim, že šestka na zš je lehčí než kvarta na gymplu, ale to je pouze můj bezvýznamnej milej názor a pojmenovat obrázky stromů podle obrázky stromů a vymyslet větu, kde bude tendle nebo tendle vzor podstatnýho jména, sem uměla už na prvním stupni.takže, moje jedničky, na který se musim šprtat a nebo třeba v tý ájině, dělat každou část dvě hodiny, dát to do prezentace a pak to ještě představit před třídou, je přeci mnohem méně náročnější neý se do školy nepřiprabovat vůbec, že????

no, pak sme jeli nakoupit teda, měli sme jet jen do jednoho textilu. takže, byli jsme ve třech textilech, jednoum zverimexu a ještě sme nakupovali v supermarketu jídlo...alijas tři hodiny(!!!!) to mě samozřejmě celkem sralo, páč sem si potřebovala udělat tu frj (pak budou nadávat, až dostanu špatnou známku). prostě sem se netvářila moc nadšeně. a máma jako, at se tvářim normálně, proč sem nafrčená, že vona mi chce něco přeci koupit a ža snad ta hodinka (!!!) mě nezabije. jako, já si potřebovala udělat tu frj a pak sem ještě chtěla jít ven s davidem. no, nakonec sem si koupila kalhoty. a máma jestli nechci ještě koupit šálu, že pro mě ještě nemá nic moc k vánocům.
1)JÁ NECHCI VO VŠECH DÁRKÁCH VĚDĚT!!!!!!
2)A ROZHODNĚ NECHCI JEN SAMÝ VOBLEČENÝ.
zajímalo by mě jak to udělal, když bratr dostane, mobila, hi-fi věž, u-rapmu na toho jeho fingera a dvoje džíny, pyžamo, nějaký vojáky, má toho tam spoustu...já jen kabát a tři malý obrázky na zed a ted ty kalhoty...

nééé...pak jsem se teda naučila a stli můžiu ven...a máma ne, tak jako se ptám proš a máma, že sem jí zkazila celý odpoledne, protože sem chtěla dom, takže, nemůžu jít ven s davidem, abych si to pamatovala...a pak v zápětí přišel bratr a jako, stli může ven, a máma, že klidně!!! ale já nemůžu...můj mladší bratr jo a já ne...jako fakt nevim, co si vo rom mám myslet.člověk nic neudělá a... a nejlepší na tom je, (btw: ještě sem prej byla údajně npeříjemná), že máma nepříjemná může bejt, a že řve bezdůvodně na ostatní, to bejt může...njn...každej je nějakej...já jí tak nesnášim...už mě fakt sere!!!!

hele normalne ja se surove pohadam s bratrem... a von na me pak vybleje ze sme naka napruzena co se stalo.. ja bych hooooooooo!!! vrm vrmmmmmmm!

:-)

njn, hl, tak se vykašleme na znásilnování kamarádu a kamarádek a vrhnem se na ty naše =DDDDDDDDDDD...hl, co na tom rande???

dybyste tomu nerozumneli jako jo... tak to byl smajlik mluvici za vse =))) a jako cernou fakt ze znasilnovat nebudu =DD hele ja bych jako znasilnovala az by to hezky nebylo, ale lesba vopravdu nejsem =DDD ale jesi se ti libi, tak ja ti to neberu =)) ale myslim ze by si spis mela znasilnovat davida ne?? prece bys ho chudaka nepodvedla z nakou cernou?
Zdenek: jo hele asi neuvidis, ja dneska jela driv..

:-)

Didi: tak to se mam na co tesit jestlite potkam v buse co?? no za chvili uvidim!!

tendle tejden bychom mohly....hm....přemýšlím....černou! by mi dala jedničku z pololetky!!!!

hehe =D pod uroven rikas joo? sem na tom hodne spatne =DDDD P.S.(koho v pondeli znasilnime????)