Moje osobní stránky :-)

Není tomu tak dlouho, kdy jsem ležela na posteli a přemýšlela jsem a o všem možném i nemožném. Je možné, že to co teď píšu Vás třeba taky vůbec nezajímá nebo to čtete jen z nudy. Teď jste spokojení, jste sytí, nemáte žádné existenční problémy, ale nemusí tomu tak být ještě dlouho. Sáhněte si do svědomí, žádná slušná osoba jistě nejste. Mluvíte sprostě, nadáváte na učitele, rozčilujete se nad spolužáky. Občas vyhodíte nějaký ten papírek, vyplivnete na zem žvýkačku, často nezavíráte kohoutek při čištění zubů. Ruku na srdce, kolikrát za život jste se ZBYTEČNĚ se spolužáky polívali o přestávce ve třídě? Myslíte si, že zásoby vody jsou nekonečné? Myslíte si, že voda jde uměle vyrobit? Řeknete si: ,,Voda, vždyť je jí všude tolik, a navíc, už ve třetí třídě jsme se učili o koloběhu vody.‘‘ Jenže, je tu další problém: následkem globálního oteplování, ztenčující se ozonové vrstvě a znečišťování naší ,,matky Země‘‘ budou veškeré deště kyselé. Dovedete si alespoň na pár minut představit, jak to tu bude vypadat v takovém roce 2150??? Pokusím se Vám to trošku přiblížit. Jak by asi mohl vypadat takový ,,dobový‘‘ dopis?

            …brzy mi bude 50, ale vypadám spíše na 85. Mám vážné problémy s ledvinami, protože piji moc málo. Vím, že mi už mnoho času nezbývá. V naší společnosti jsem jeden z nejstarších. Vzpomínám, když mi můj děda vyprávěl, jak vypadal svět, když byl malý. Všude byly stromy, na zahradách se plavalo v bazénech a pod sprchou se mohlo zůstat klidně hodinu. Nyní se používají ručníky navlhčené různými olejíčky, abychom si mohli očistit kůži. Dříve se ženy chlubily svými vlasy, dnes musíme vlasy udržovat čisté bez vody. Dříve myli auta vodou, která volně přitékala z hadice. Dnešní děti nemohou uvěřit, že by se voda plýtvala takovýmto způsobem. Vzpomínáme na mnoho cedulí :,,Šetři vodou,‘‘ ale těch si nikdo nevšímal, mysleli jsme, že zásoby vody jsou nekonečné. Dnes jsou všechny zásoby vody v řekách, rybnících a přehradách nenávratně vysušeny nebo zničeny. Nekonečné pouště, vytvářejí krajinu, která nás obklopuje. Nemoci pokožky, žaludku a močových cest jsou ty nejčastější.

            Průmysl je paralyzován a nezaměstnanost dramaticky stoupá. Továrny na odsolování jsou velkými zdroji pracovních míst platí v nich místo penězi vodou. Přepady kvůli hrnku jsou v osamělých domech  běžné. Naše strava je z 80% syntetická.

Ropa je teď nedůležitá – je to jen další zdroj odpadu. Museli jsme se vrátit k suchým záchodům – nemůžeme si dovolit takové plýtvaní vodou. Obraz společnosti je jako z hororu, těla jsou zesláblá, svraštělá dehydratací a poškozená ultrafialovými paprsky, která slábnoucí vrstva ozonu není schopna odfiltrovat. Následkem toho, vypadá pokožka dvacetiletého jako kdyby mu bylo 40. Vědci se snaží uměle vyrobit vodu, ale neúspěšně. Vodu nelze vyrábět, stejně jako kyslík, jehož množství v atmosféře klesá, díky absenci stromů. To ovšem jen snižuje intelektuální koeficient nových generacích. U mnoha osob se mění morfologie spermat. Následkem toho, se rodí mnoho dětí postižených mutacemi a deformacemi. Průměrný věk je 35.

            V některých zemích zbývají ještě zbytky vegetace, ty ovšem dobře hlídají tamější armády. Ano, i my, kteří žijeme tam, kde už vegetace není, zaznamenáváme srážky. Ale bohužel, jsou to pouze kyselé deště.

            Tenkrát nám radili, abychom šetřili životní prostředí, ale nikdo si toho nevšímal.

Nemohu se zbavit pocitu viny, protože patřím ke generaci, která dokončila devastaci Země. NYNÍ PLATÍ NAŠE DĚTI PŘÍLIŠ VYSKOU CENU.

            Upřímně, nevěřím, že život na zemi bude ještě delší dobu možný, protože destrukce životního prostředí překročila bod nenávratnosti.

            Jak moc, bych si přál aby se vrátil čas a já mohl nechat lidstvo toto všechno pochopit…

            Zdá se vám to příliš depresivní? Co říkáte na krutou realitu? Ale vždyť je jen na nás, kdy to pochopíme, a kdy přestaneme dobrovolně ničit naší planetu.