Moje osobní stránky :-)

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV.století

Přesně ve 23:00 se 15.prosince vrátil KMD pro primy, sekundy a tercie z divadelního představení v divadle v Dlouhé. Všichni členové v uplynulých hodinách zažili nádherný kulturní zážitek.

Nevím, jak ostatní, ale když jsem si já přečetla na nástěnce název představení, obrátila jsem oči v sloup, protože fakt, že epochální výlet opilce pana Broučka je v povinné školní četbě, nevěstil nic dobrého. Toho si zřejmě bylo vědomo i divadlo, a tak se pokoušelo získat pozornost diváků česnekovými preclíky. Prvních šest řad se řídilo heslem: ,,Dobrého pomálu‘‘, a tak si preclík vzal jen málokdo. Konečně došla ta hodná paní s plným košíkem preclíků k řadě, která patřila naší škole. S pýchou jsme se pustili do preclíků a v momentě zmizely jak preclíky, tak proutěný košík. Majitelka košíku značně znejistěla, čehož si všimnul pan profesor Janík a s úsměvem na tváři prohlásil:,,Děti, tak alespoň ten košík jí vraťte.‘‘

Děj pomalu ubíhal a z útulné pražské hospůdky se přesunul do dob Jana Žižky z Trocnova(Žížkááá, pííích do bříška). Pan Brouček se ocitl na dobové tržnici. V tom se rozsvítila světla a čtyři herci si rozdělili hlediště na čtyři kousky. Byla jsem zvědavá, co jako budeme dělat. Pavel V. (tak se mi ten herec podepsal na autogram) nám řekl, že budeme kvalitní slepičí trh, ale v tu chvíli pár lidí začalo kašlat, kýchat a naříkat na tu pitomou chřipku. Pak nám sdělil, že až nám dá znamení budeme všichni kokodákat. A mně dal podivnou dřevěnou tabulku, se slovy:,, Až ti ukážu, tak vstaneš a před celým sálem to přečteš.‘‘(text na tabulce:Kokokodák!) To byl pro mě šok, protože já jsem totální herecký antitalent. Přesto, že jsem Pavla V. několikrát upozornila na to, že JÁ jsem ze školního časopisu Čipišššek, roli mi odmítl vzít. Když jsme zjistila, že opravdu to budu muset říct já, začala jsem proklínat pana profesora Janíka, že mi nedal lístek někam doprostřed. To citoslovce jsem pronesla celkem slušně. Naštěstí mě ani moc nevypískali a vajíčka taky neházeli, dokonce se našlo pár osob z naší třídy, kteří mi provolávali slávu (teď jsem po škole slavnější než Eminem. A třeba mám opravdu talent, jsem hvězda.).

Pak se už téměř nic zajímavého neudálo až na to, že se pan Brouček dostal úspěšně z dob Jana Žižky (Žižkáááá, píííích do bříška) zpět do sudu, ve kterém usnul. Ale už tam nebylo, jestli měl pan Brouček potom kocovinu.

Z divadla jsme k autobusu došli v plném počtu, což je zázrak, protože minulý rok, se na této trase úspěšně ztratila skupina osob. Převážně holek, ty se potom záhadně objevili před Kotvou.