Moje osobní stránky :-)

                Včera jsem šla do školy a protože se mi tam moc nechtělo, nijak sem nechvátala. Šla jsem hezky pomaloučku, potichoučku, aby mi to zabralo co nejvíce času. Pozorně jsem si prohlížela oblohu, mráčky, ptáčky (na obloze) a taky lidi (na zemi) a zem samotnou. A víte co mě udivilo? To množství žvějkaček zašlapaných na zemi. Hotové muzeum. Jakékoliv stáří a velikost. Že by všichni toužili po svěžím dechu?

                Asi tomu tak bude. Všichni žvýkají a je jim jedno kde jsou a co dělají. Není to tak dávno, co zkoušela naše bioložka kamarádku. Z ničeho nic vzala její žákovskou knížku a strčila jí před Maruščin nos. Ta koukala jako vzdušný vír co se jako děje? A profesorka jen tak mimochodem povídá:,, Vyplivni žvýkačku“. Maruška se zdráhala - ,, Ale já chci mít svěží dech.“ Na to jí profesorka odvětila, že ona jí líbat nebude.

                Spočítali jste si někdy v obchodě kolik druhů žvýkaček si můžete koupit? Já vám to povím. Moc. Ale pozor, svěřila se mi kamarádka když jsem si kupovala svoje oblíbené zelené orbitky: ,,Ty si nekupuj, po tědlech mi nechutná jazyk.“

,,Cože?“ Podivila jsem se.

,,Že budeš mít pak při líbání hnusný jazyk. Vem si třeba pomerančový.“

Dala jsem na radu zkušenější. Už nedám na pomerančové dopustit. A vy byste měli žvýkat taky, pokud nechcete, aby vám zapáchalo z úst.  Ale pozor! Jedině pomerančový!