1. POČÁTKY ŘECKÝCH DĚJIN

MINOJSKÁ KRÉTA:

-          strategicky výhodná poloha

-          2. tis. př.n.l à vznik minojské civilizace

-          nedochované písemné památky, ale znali tři druhy písma – hieroglifycké, lineární A,B(archaická řečtina) -texty dochovány pouze na hliněných památkách jež sloužili pro úřední účel

-          podle krále Minoa

-          paláce – centra hospodářství a správní à palácové hospodářství (palác jako labyrint)

-          božstvo – bohyně Matka – ženy měly významné postavení, posvátný býk

-          dálkový obchod s Kykladem, Egyptem, Malou Asii…à získ Cu,Sn,Au à vývoz dřevo, vlna, barevné tkaniny…

·         Období prvních paláců:

-          2000 př.n.l. – první města s paláci

-          střediska Knossos, Faistos, Mallia

-          zničeno zemětřesením – 1700 BC

·         Období druhých paláců:

-          největší rozkvět

-          loďstsvo – ovládali středozemní moře

-          v 14.stoletím začali sužovat krétu neznáme katastrofy, toho využili Achájové a krétu dobyli

MYKÉNSKÉ OBDOBÍ:

-          první řecké kmeny (achájové) přišli do řecka kolem roku 2000 BC ze severních krajin, zničili zdejší heladskou kulturu, která stála na vyšší úrovni à zpomalení vývoje, proto mohla pevninské řecko předstihnout kréta

·         Mykénská kultura:

-          vznik po příchodu achájů v řecku, vrchol 14.-13. století BC

-          monumentální hrady a paláce – nejznámější Mykény

-          panovníci, pokrevně spřízněni, mezi sebou bojovali, načež doplatili à mykénská sídliště zničena ve dvou etapách na přelomu 13./12.století, kdy do řecka vpadly mořské národy, o něco později Dorové a severozápadní Řekové, Dorové se usadili na jihu a na východě peloponésu a severozápadní řekové na zbytku ostrova a v části středního řecka

·         Mykénská společnost:

-          obrovský rozdíl mezi vládnoucí vrstvou a prostým obyvatelstvem

-          Achájové znali písmo (lineární B, převzali od Krétanů)

-          palácové hospodářství

-          od 15. století – námořní obchod (kréta, egypt, sýrie, palestina…) à mykénské obchodní osady (itálie, Asie)

·         Mykénské hrady:

-          Mykény a Tiryns, další např. v Athénách, Spartě, Argu, Thébách…à pochází z nich hrdinové bájí

-          opevnění z velkých kvádrů, královské šachtové hroby

-          Mykény – prokleté město

-          vznikaly řecké mýty a pověsti – př. dobytí troje (1200 BC, našel jí Schliemann)

-          mýty: Kosmologické (*světa), genealogické (o heroích), aitiologické (původ zvyků), metamorfozy (proměny lidí)

TEMNÉ (HOMÉRSKÉ OBDOBÍ)

-          přesuny národů -  úpadek kvůli příchodu Dorů (nižší kulturní úroveň) à hnotný a kulturní úpadek

-          eposy Ilijas a Odysea

ARCHAICKÉ OBDOBÍ

-          800 – 500 BC

POLIS:

= samostatné město, obec, občané

-          základní pocit – nedůvěra

-          několik set polis, kteří mezi sebou vedli války

-          střediska menší či větší úrodné planiny

·         Občan:

stát se mohl – narozením občanům, jedno dvě děti (aby pokolení nechudlo), přebytečné děti se odkládaly,

-          práva a povinnosti – mohl se účastnit sněmu, hlasovat o zákonech, volit úředníky, či sám kandidovat, jen občan mohl vlastnit půdu a nemovitosti na území polis, musel si sám obstarávat zdroj zbraně, vyzbrojit část armády, přispívat na stavbu chrámů, bránit vlast, ekonomicky podporovat polis, bohatství bylo v movitosti občanů jenž přispívali

-          občané tvořili menšinu – muž od určitého věku, ženy se politického života nezúčastňovaly

-          cizincem byl každý kdo se přistěhoval, kdo se tu nenarodil bez ohledu na dobu strávenou zde, cizincem i jeho děti

-          plná občanská práva nemohl mít ten, jenž byl na někom ekonomicky závislý (řemeslník, obchodník..), tedy vlastně pouze zemědělec

·         co městský stát to jiné politické zřízení:

-          oligarchie (=vláda několika)

-          demokracie (=vláda lidu)

-          aristokracie (=vláda nejlepších)

-          tyranida

VELKÁ ŘECKÁ KOLONIZACE:

-          obchodní kontakty s širším okolím

-          klid a mír à přelidnění (války lidi už nekosily, málo půdy…) à kolonie – odchod do kolonií byl pro některé východisko z nouze – rozpory a napětí mezi velkými pozemkovými vlastníky a chudým lidem

-          k soustavnému osídlování pobřeží středozemního a Černého moře docházelo již od pol. 8. stol. BC

-          zakládání osad – nejbohatší a nejmocnější státy, noví osadníci se hlásili dobrovolně, organizující polis byla pro kolonii metropolí, mateřským městem – přátelské styky, osadníci nabyli nových občanských práv, ale v metropoli je ztratili

-          nejvýznamnější osady : Syrakusy (Sicílie), Massalia (Marseille v Galii), Neapolis (Itálie)

-          pečlivé vybírání osady – aby nehrozili válečné konflikty (X území velkých a mocných států)

à Důsledky kolonizace:

-          veškeré změny ve společnosti začli probíhat ještě rychleji

-          z nových osad se do řecka dostávalo velké množství levného obilí a surovin, do kolonií se zase dováželi řemeslné výrobky a obchodníci bohatli à levnému obilí ale nedokázali konkurovat ani malí rolníci, ani velkostatkáři, ti ale místo obilí vysázeli vinnou révu nebo olivy. Ty ale nerodí hned první rok, takže museli mít peníze do dalších let. Zemědělci se zadlužovali. Často byla ale vinná réva nebo olivy napadeny škůdci a lidé nemohli splácet splátky, a tak upadali do dlužního otroctví. Rozdíly mezi chudými a bohatými rostli. Řemeslníci jež zbohatli na námořním obchodu byli mnohdy bohatší než aristokracie a začali se montovat do politiky. Každý občan měl povinnost se zbrojit a byla-li polis ve válečném stavu mohli si řemeslníci dovolit těžkooděnce (=hoplíty), jenž byli jádrem řecké armády. Řemeslníkům vzrostla moc. Tyto sociální změny musely být následovány i změnami politickými.

RANÁ ŘECKÁ TYRANIDA:

-          v druhé polovině 7.stol. BC museli aristokraté ustoupit a nechat zapsat právo (Lykurgos, Solon, Drakon)

-          v řadě států se napětí mezi vládnoucí aristokracií a nevládnoucí bohatou vrstvou vyřešilo dohodou – rozšířen počet členů rady, určen majetkový cenzus (=hranice) pro členství v radě

-          ve státech kde byla kolonizace nejaktivnější byla situace krapet jiná à řešeno tyranem (samovládcem), jehož cílem bylo odstranit politické monopol aristokracie (vždy úspěšně)

-          nejčastější reformou bylo nahrazení rodových fýl fýlami územními, fýla – organizační jednotka, původně kmeny a rody, podle nich se hlasovalo na sněmu, v rodových fýlách měla aristokracie oporu – o tu teď přišla

-          za vlády tyrana – rozkvět, ale jakmile se situace zlepšila, řekové se snažili tyrana zas svrhnout a nastolit demokracii, tyran však odmítal své postavení vzdát a tak musel být vyhnán

SPARTA:

-          Dórové, původní obyvatelstvo si podrobili násilím – proto museli být dobří v boji

-          dobré postavení žen – když muži odjeli, museli ženy ubránit polis povstáním

·         systém:

-          plnoprávní občané – pouze občané – pouze bojovali, nikdy nepracovali

-          periokové – částečně dorského původu, byli přidělováni občanům s půdou, povinnost bojovat v armádě, řemeslnictví, zemědělství, obchod, se spartany patřili mezi lakedaimony

-          helioti – otroci, z podrobeného obyvatelstva, přidělováni s půdou, majetek státu, čas od času povstali, zdroj trvalého ohrožení

-          kárné výpravy – na zastrašení heliotů, mladíci na prahu dospělosti se toulali a zabíjeli ,,nebezpečné“ helioty

·         Politické zřízení

-          ústavu a zákony dal kolem roku 800 BC Lykurgos (ve skutečnosti se systém vyvinul z omezování moci králů)

- dva králové (ze dvou rodů, dědičný, vysoké náboženské funkce)

-          5 eforů (dohlíželo na krále, mohlo kohokoli poslat před soud, správní a soudní pravomoce, voleni lidovým shromážděním na jeden rok)

-          rada starších (doživotně – 28 starců + 2 králové, poradní funkce a soudní pravomoc, předkládala lidovému shromáždění věci k rozhodnutí)

-          lidové shromáždění (všichni dospělí od 30-ti let a plnoprávní sparťané, volilo úředníky a členy rady, rozhodovalo o válce a míru, omezené pravomoce – schvalovali a zamítali, ale rada starších mohla jejich rozhodnutí změnit nebo zrušit)

·         Peloponéský spolek:

-          postupně ovládli jižní peloponés, ale od pol. 6. stol. BC přestali rozšiřovat území, neudrželi by ho

-          ty nad nimiž zvítězili si začali zavazovat spojeneckými smlouvami à peloponéský spolek, téměř celý peloponés mimo Argu (trvalé nebezpečí)

-          členové spolku – autonomní, sparta do jejich vnitřních záležitostí nezasahovala, pouze hegemonem a velela vojsku, koncem archaického období byl nejdůležitější mocenskou silou v Řecku

ATHÉNY:

-          krajina – Attika, Athény ji ovládli již v 8. stol. BC

-          občanem se člověk mohl stát dvojím způsobem – buď narozením rodičů občanům, za určitých okolností jmenován sněmem

-          cizinci (metoikové) – neměli právo vlastnit pozemek – řemeslníci a obchodníci, platili zvláštní poplatek, povinná vojenská služba, finanční podpora obce, mohli vlastnit otroky, propuštění otroci – metoiokové

·         systém:

-          demokratičtější než ve Spartě, v čele stáli nejvyšší úředníci – archonti (9), voleni z řad aristokracie na jeden rok, každý archont měl funkci (správní, náboženská, vojenská), po uplynutí funkčního období – doživotní členové aristokratické rady (= areopagu à správní a soudní pravomoce, postupem pouze hrdelní zločiny)

-          úředníci voleni sněmem (právo a povinnost účasti všech plnoprávních a bezúhonných občanů)

·         Drakontovy a Solenovy reformy

-          Drobní rolníci chudli a dostávali se do dlužního otroctví, řemeslníci a obchodníci bohatli a dožadovali se účasti ve správě obce, toho se ale aristokracie nehodlala vzdát

-          první se situaci snažil řešit Drakon:        - Archontve 20. letech 7 stol. BC

- nechal sepsat zákony založené na obyčejovém právu – tvrdé tresty

- Solonovy reformy:          - zabýval se obchodem (blízko k neurozeným vrstvám)

-          elegie s politickým obsahem – 1. ath. básník

-          poč. 6. stol. BC zvolen archontem s velkou pravomocí (odmítl tyranství), aby nalezl řešení pro přijatelné pro aristokracii i pro neurozené vrstvy

-          šlo mu o uklidnění poměrů

-          zrušení všech dluhů za něž bylo ručeno nemovitostí nebo dlužníkem samotným a to zakázal, Athéňany, jež upadli do otroctví nebo byli prodáni do ciziny vykoupil

-          Občany rozdělil do 4 majetkových tříd – každá třída určitá práva (přístup do úřadů, postavení v armádě) à záleželo na bohatství

-          zavedl radu ,,čtyř set“, později pěti set jako protiváhu areopagu – rada obstarávala chod státu, příkazy úředníkům, spravovala budovy, soudila zločince…

-          nová instituce ,,lidový porotní dvůr“, k němuž se šlo odvolat proti úředníkům

·         Tyranida Peisitratovců:

-          polovina 6. stol. – Peisistratos, naklonil si venkovský lid konfiskací půdy aristokracie, rozšířil politický vliv Athén, nová obchodní zahraniční odbytiště, podporoval umění, vybudoval vodovod, chrámy, nechal zapsat Homérovy eposy...

-          po jeho vládě nastoupil syn – zavražděn, druhý Hippias – vyhnán (510 BC)

·         Kleisthenovy reformy

-          odstranil poslední mocenskou oporu aristokracie, dosud podle rodů, kmenů, teď podle území a podle toho se hlasovalo na sněmech

-          Organizace územní :                 - Démos (základní) à 30 trittyí (10 městských, 10 vnitrozemských, 10 přímořských) à 1 mořská, mětská, vnitrozemní à 1 fýla à každý rok losem vybráno z každé fýly 50 mužů (z 1. třech majetkových tříd) à do rady 500

-          Ostrakismos à střepinový soud à jeden muž na 10 let do vyhnanství à prevence tyranidy

KLASICKÉ OBDOBÍ

-          5. – 4 . stol. BC

-          největší boje, éra sokrata, aristofana, euripida…nejslavnější období řeckých dějin

-          koncem 6. stol. BC se stala jediným sousedem řeků perská říše, která začala pronikat do Evropy

·         Povstání maloasijských řeckých měst

-          řecká města nesla perskou nadvládu těžce, peršané podporovali foinický obchod, což řecká města poškozovalo

-          roku 499 BC propuklo v Milétu povstání proti peršanům, maloasijští řekové žádali o pomoc, a tak jim Athény poslali loďstvo, řekové byli nejednotní, Dareios I. pak vyhlásil amnestii pro ty, kdo se vzdají, část se vzdala a zbytek pobili, Dareios připravoval odvetu do Řecka

·         První perská výprava do Řecka

-          roku 490 BC vyplul Dareis do Egejského moře, Athény věděly, že míří do Attiky, požádali o pomoc Spartu, ale ta měla přijít až za týden, vojevůdce Militades vyvedl athénské vojsko na planinu u Marathonu, kde se Peršané vylodili, athény zvítězili a peršané se stáhli à 10 let klidu

-          politik Themistokles zastával názor, že budoucnost je v loďstvu, když se v dolech objevila vydatná žíla stříbra, přesvědčil athéňany a za peníze se postavil přístav Peiraieus a flotilu à do loďstva se dostali i příslušníci 4. třídy a nabyli tak významu

·         Druhá perská výprava do řecka

-          po Dareiově smrti à syn Xerxes à cíl dobýt řecko à Řekové uzavřeli protiperskou koalici à vrchní velení – Sparta àhájit přístup do středního řecka u Thermopylu a na moři u Artemision à peršané nebyli schopni zdolat řeky à zrádce jim ukázal cestu přes hřebeny à pokud by to obešli, byl by ohrožen ústup loďstva u Artemision à Leonidas se s tisíci muži vydal peršany zdržet à loďtsvo ustoupilo, ale cesta do Attiky byla volná à plenili

-          Na Themistiklovu radu vyprovokovali Řekové Peršany k námořní bitvě mezi pevninou a Salaninou à perské lodě mají hluboký ponor, řecké ne à xerxes potupně odtáhl

-          další bitvy: 479 BC přezimující vojsko u Plataj, u mysu Mykalé – perská flotily à obě vítězství

·         Athénský námořní spolek

-          spojenci se pouze zavazovali mít společné přátele a nepřátele a příspívat à proti Persii

-          Athény byly hegemonem, a tak si budovali pozici vyšší než Sparta, začaly využívat peníze spolku pro vlastní účely, tím si postavily proti sobě řadu spojenců à Athénská říše (spartu štvala prosazovaná demokracie athén)

-          až třicet let po pořážce Xerxesa v řecku byl roku 449 BC uzavřen s Persií mír – tvrdé podmínky

Peloponéská válka:

-          Sparta X Athény à stále napjatější vztahy

-          ve 30. letech 7. stol. BC se Athény dostali do konfliktu se spartským spojencem Megarou a Korintem à na jejich na léhání bylo zasláno Athénám ultimátum (,,vrácení svobody athénským sponencům“ à rozpusťte ath. nám. spolek) à Athény na něj nepřistoupily à Peloponéská válka

·         Perikles:

-          jeho vyhnání bylo v ultimátu

-          po 15 let jedním ze stratégů

-          naplnění ath. demokracie (aby úředníci dostávali malý plat à mohli úřadovat i ti, co nemohli opustit hospodářství)

-          sociální podpora pro válečné invalidy, vdovy a sirotky, zaměstnání na stavbách à stavební rozmach (příjmy díky dolům); platidlo sovy ( i pro nám. spolek), prostředky si brali z pokladny

·         Průběh peloponéské války:

-          první fáze – převaha Sparty – pustošila Attiku a Perikles chtěl pouze bránit Athény (věděl, že na pel. spolek nemaj) à byl sesazen s funkce à byl dosazen do funkce (nikdo schopnější nebyl, haha) à pak umřel na mor à do vedení se dostává Kleon (nutné bojovat za každou ceny, při podrobení zanikne námořní říše, souhlasili s ním obchodníci a řemeslníci, chudí občané à bohatli z obchodu a z veslování) a Nikias (chtěl uzavřít mír, souhlas s rolníky a velkostatkáři à vojsko pustošilo pole)

-          po deseti letech byly Athény unaveni a zvítězil Nikias, Sparta také à uzavřen mír à zavázali se spolu nebojovat 50 let

-          Spaťané se spojili s Peršany, aby přemohli athény na moři; od Athén se odvrátila řada spojenců a utekli otroci z dolů à špatná ek. situace à Athény prohrály à jejich loďstvo bylo naprosto zničeno 405 BC v Aigospotamoi

-          Mírové podmínky byly pro Athény kruté (strhnutí hradeb) à demokracii nahradit oligarchií (30-ti tyranů) – spartský dohled v Athénách

Thébská hegemonie:

-          Athény se Spartě postavily už rok po nastolení oligarchie à strhli to s pomocí Théb

-          Théby se staly hegemonem, ovládly celou Boiotii a utvořily si spojenecký spolek à na naléhání sparty ho odmítly rozpustit à v bitvě u Leukter 371 BC byla sparta poražena vojevůdcem Epameinondasem à největší porážka ve spartské historii (X peloponéský spolek)à théby neměly na hegemona ekonomiku à když Epameinondas v průběhu tažení na peloponés padl, thébská hegemonie se zhroutila

·         Krize polis:

-          po skončení pel. války nebyl v řecku řádný stát hegemonem aby sjednotil všechny proti vnějšímu nepříteli

-          polis je zranitelná à federace (několik polis)

-          polis nevyhovovala (vznikla v době základu obživy zemědělstvím) à teď rozvinutý obchod, zájmy občanů přesahovali jedno polis à nevýhodné přestěhování à Athény – bohatství Metoiků à nemohli se věnovat politice à nepsokojenost

-          vměstnat tehdejší společnost do úzkého rámce polis bylo nemožné

4. MAKEDONSKÁ NADVLÁDA A VZNIK HELÉNISTICKÝCH STÁTŮ

Filippos a Alexandr Veliký

-          Filippos II. strávil několik let jako rukojmí v Thébách, znal tedy velmi dobře vojenskou taktiku řeků, a protože chtěl pro svou říši získat co největší území stal se pro řeky nebezpečným sousedem. Když začal zasahovat do oblasti Helespontu, čímž ohrozil zasobování Athén obilím, Athény mu spolu s Thébami vyhlásili válku

-          vojska se střetla roku 338 př.n.l. v bitvě u Charoneie a Filippos zvítězil à konec samostatnosti řeckých států

-          pouze Sparta vzdorovala a jako jediná nepřijela na sjezd do Korintu, kde vyhlásil Filippos tažení proti Peršanům (řekové nesnášeli peršany)

-          aby vydržel v Řecku klid vyhlásil Korintský spolek (= řecké státy majíbýt autonomní, ale nesmí vést mezi sebou války) à politicky sjednocené řecko, pouze sparta odmítla členství

-          uprostřed příprav Filippos umírá à syn Alexandr

- Alexandr roku 334 př.n.l překročil Helespont do říše krále Dareia III. à 1. bitvu vyhrál a získal tak celou malou asii, pokračoval do Egypta, ten ho uvítal jako osvoboditele od Peršanů à Alexandrie

-          bitva u Gaugamel (331 př.n.l.) Alexandr doráží Peršany à titul perské vládce - král králů

-          327 př.n.l. jel do indie, ale vojáci ho odmítli následovat

-          sídelní město – Babylon

-          roku 323 př.n.l Alexandr umírá bez následníka

- po jeho smrti – boj o následníka trůna mezi vojevůdci – diadochové, poslední z diadochů s myšlenkou velké říše byl Antigonos Jednooký. Když padl šlo už jen o to, kdo utrží jaký kus země

à à Egypt – Ptolemaiovci, Sýrie – Seleukovci, Makedonie – Antigonovci à třetí helénistická říše

HELÉNISMUS:

-          období od Alexandrových výprav až po ovládnutí egypta římany

-          řecká kultura, státní forma alexovy říše, řečtina, rozkvět vědy a umění, specializované školy, specializace věd, politika – panovník à odraz v literatuře – komedie z každodenního života, helénistické básně - potěšení