Moje osobní stránky :-)

Básnická sbírka Chrpy a města byla vydána v roce 1955. Psáno v socialistickém realismu.

1. Sbírka je rozdělena do několika tématických okruhů:

I.                    Syn lidu:

Báseň je věnována Nezvalovu otci. Objevuje se zde tradice rodu Nezvalů. Říká, kdo byl jeho otec, dědeček, dědečkův bratr…Říká, jak se živili. Báseň je rýmovaná (ABAB, ABBA,ABBA…, 20 slok)

II. Básně všedního dne:

O krásách přírody a lidského společenství

Sloky o praze:

Tebe, Praho, je tak těžké opouštět,

Tvoje Hradčany a Tvého Mikuláše,

Tvoje vlaštovky, jež odlétají plaše

s věží, kam se vracejí vždy s jarem zpět,

pohledy z těch cest, jež vedou s Petřína,

jichž se nikdy, nikdy dosti nenasytím,

Vltavu, z níž třpytí se jen hladina

Jako rybí kůže, jíž se trochu štítím,

na tisíce oken, střech a okenic,

kde si žijí titíž lidé, jak já žiji,

rezavé Tvé střechy, jimž se nevyrovná nic…

K tomu ještě cosi…Tvou, Tvou poesii.

Kéž by slyšel člověk Tvoje zvony znět,

Až mu sluch již ztratí smysl pro Tvá slova…

Tebe, Praho, jež tak těžké opouštět…

Pro Tvou krásu, Prahu, chtěl bych žíti znova

 ABBA –obkročný, 4 sloky – Píše, jak miluje Prahu, popisuje její krásy. Velkým písmenem v Tebe, Tvá…projevuje Praze úctu, cení si jí. Připadá mi, jako by k Praze promlouval tak, jako by vyznával lásko nějaké dívce.

Při čaji:

Piju čas

A řeka teče.

Piju čaj

A roste strom

Piju čaj

A Čína zvítězila nad nepřítelem

Bez rýmu, jedna sloka, každý lichý verš začíná ,,piju čaj‘.

Podle mě, je to jedna z básniček této sbírky, která je ukazková pro socialistický realismus. Důkazem toho je poslední verš - ,, a Čína zvítězila nad nepřítelem‘. Nemusí to být vítězství ve boji, ve válce, ale vítězství samo nad sebou. Nad svým já. Komunistická Čína to dokázala. Komunismus dokáže vše? Myslím, že je to zavádějící a zajímalo by mě, jaký měl autor s touto sbírkou v době, kdy jí vydal. Jistě, byl úspěch u komunistů zaručen, ale jak to vnímali lidé, kteří komunismus vnímali jako zlo a s režimem nesouhlasili? Myslím, že i v dnešní době by tato sbírka měla být užitečná. Musíme se z ní poučit a hájit demokracii všemi možnými lidskými prostředky. Nedovolme režimům z okrajů politického spektra, aby ovládli naše hlasovací lístky u voleb a naše životy.

III. Noční host

Báseň k 9. květnu 1955

V tom starém městě portálů, barokních soch a bank,

potkávám cestou z Petřína už deset roků tank.

Jak socha, jako náhrobek, jak pomník slavné době,

jak trůn anebo koruna ční v Praze na Smíchově.

Den, kdy se probil ohněm front, blátem a krví cest,

provázen celým sborem hvězd do hvězdné matky měst,

jež v boji proti přesile čtvrtý den krvácela,

v ten den, to ráno po noci, kdy celá Praha bděla,

v ten, kdy srdce Pražanů byla jako z plamene,

ten den, ten nenávratný den se nezapomene.

Věř, tanku, naše životy jsou tvoje chrabré děti,

jak byla Praha úchvatná přes hroby, krev a smetí,

já vím, že mohu říci to dnes slavné jménem všech,

že spali bychom bez tebe na pražských hřbitovech,

těch deset let, těch deset let, těch deset roků,

to bylo deset teskných vrb, tesknících u potoků.

V tom starém městě portálů, barokních soch a bank,

potkávám cestou z Petřína už deset roků tank.

I mně jsi, tanku, zachránil můj život, vlast a dílo,

bez tebe by se mřelo líp, líp mřelo nežli žilo,

bez tebe toto město měst by bylo vymřelé,

ty tanku s pěticípou hvězdou, hvězdou na čele.

Rým sdružený, 4 sloky

Je tomu už deset let, co sovětské tanky osvobodily Prahu, a tak jim Nezval z celého srdce děkuje. Děkuje jim za svůj život. Je  SSSR vděčný. 2. sloka popisuje, jak sovětské tanky odvážně osvobodily naši zem. 1. verš třetí sloky říká, že naše životy ležely v rukou vojáků. Nezval vlastně říká, že kdyby nebylo Sovětů, tak bychom už dávno nežili. Pouze jim vděčíme za své životy, ale nikde v této básni se ale autor nezmiňuje o ,,kapitalistických“ amerických tancích. Myslím, že možná Nezval vnímal, že Američané nás osvobodili jen proto, že měli ještě jiné ,,zlé“ úmysly. 

Do síně padlých hrdinů

Rým střídavý a sdružený, 3 sloky.

Dva nápisy, pomocí kterých děkuje lidem, kteří položili svůj život za vlast, aby ostatní mohli žít. Přisuzuje jim věčnou slávu a čest

Nápisy do síně rudé armády

Krátké básně, spíše nápisy, s válečným motivem, vzdává čest hrdinům, říká, že není marné položit za svou vlast život, že člověk nemusí mít kupu svalů, aby měl člověk pevnou mušku, stačí mu cíl.

1.

Ty, jenž tu stojíš, stůj vždy ostražitě!

Střez krev, jež tekla proudem z našich žil.

Já zanechal jsem pod Kavkazem dítě.

Aby žilo, abys žil!

Rým střídavý, 1 sloka.

Krátký nápis, který může být napsán někde na zdi ti říká, abys také opatroval a bojoval za naše životy, vlast, lidskost. Buď věrný vlasti jako autor, který dokonce obětoval to nejcennější co měl, vlastní dítě, pro to, aby ostatní z naší vlasti mohli žít.

2.

Kéž člověk se z mých dějin poučí!

Ať lidská krev už víckrát neteče!

Letěl jsem s otevřenou náručí

osvobodit tě, člověče!

Rým střídavý, 1 sloka.

Také krátký nápis, který nabádá k tomu, aby se člověk poučil z minulosti. Z válek, bojů, krveprolití. Připadá mi, jako by tuto báseň autor psal, co by sovětský voják, který osvobodil naši zem. Říká, abychom je (Sověty)ctili, nezapomněli na ně a poučili se z dějin.

IV. Moře

V. 12 sonetů Robertu Nezvalovi

Rozděleno na 12 tzv. pohlednic. Pomocí těchto pohlednic chce Nezval svému synovi prozradit pár rad do života. Říká mu aby nepil, nekouřil, ale také jak se narodil…Nezval chce, aby měl syn lepší život, než on.

VI. Romance a písně

VII. Chrpy a města

2. Socialistický realismus je umělecký směr pro hudbu, literaturu a výtvarné umění, jenž byl schválen roku 1932 ústředním výborem Komunistické strany SSSR. Později byl závazný ve všech komunistických zemích. Srovnatelný je s nacistickou oficiální uměleckou linií. Ideově vychází z oslavy režimu. Má slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě lidí. V literatuře se projevoval budovatelskými romány, které se odehrávaly buď v továrnách nebo třeba na venkově. Kladnými postavami jsou oddaní členové komunistické strany nebo dělníci. Mezi záporné postavy patří intelektuálové, gulaci „imperialisté.“ Díla socialistického realismu jsou tvrdě ideologicky orientovaná, a to často na úkor umělecké kvality i pravdivosti (socialistický realismus je vlastně lež, protože více než realitu zobrazoval ideologická přání režimu).

3. Básně jsou psány většinou spisovně, ale občas se objevují zakončení typu ,,piju“…

4. Přestože je sbírka psána v žánru ,,realistického socialismu“ a přestože tu už naštěstí nemáme komunismus obsahuje plno aktuálních poučení, které bychom si měli vzít k srdci i dnes. Musíme hájit svobodu, lidskost, hrdost a náš národ, aby zůstal takový jaký je. Myslím, že přestože nadáváme na české politiky a říkáme: ,, A to nás reprezentují…“, tak oni nás nereprezentují. Českou povahu nereprezentuje pár svobodně zvolených lidí, ale je to povaha, tradice, hrdost a charakter, který je uvnitř každého z nás! Proto bychom se měli bránit všemu, co zaslepuje naše mysli. To, že tu byl komunismus nelze nikomu vyčítat, byl tu a to se už nezmění. Měli bychom si z něj ale vzít ponaučení.