Moje osobní stránky :-)

Epos o Gilgamešovi

Překlad: Vojtěch Zamarovský

                Epos o Gilgamešovi je nejstarší písemná památka sumerské literatury a zároveň nejstarší epos na světě. Epos je zapsán na dvanácti hliněných tabulkách klínovým písmem(nebo na jedenácti v původní verzi). Nálezy svědčí  o tom, že v eposu jsou realistické popisy (hradba Uruk dodnes stojí, stejně jako samotný Uruk – dnešní Varka v jižním Iráku apod.). Jiné prameny dokládají i jádro historické. Není vyloučené, že Gilgameš opravdu existoval. Jestliže opravdu žil, žil mezi 30.-28. Stoletím př.n.l. Jako král je Gilgameš zapsán v sumerském Seznamu králů. Údajně měl vládnout 126 let, což je mnohem méně, než někteří králové zde zapsaní (např.: Gilgamešův druhý předchůdce – Lugalbanda, který je podle eposu jeho otcem, vládl 1200 let.). Božský původ Gilgameše nemusí svědčit proti jeho existenci. Králové si rádi zlepšovali svůj původ (třeba v Egyptě, byli králové zástupci bohů na zemi).

                Epos není dílem jednoho člověka . Nachází se v něm důkazy o tom, že to není první a poslední předloha.  Epos pochází z lidové slovesnosti, poté byly jednotlivé příběhy  zapsány na tabulky a ty k sobě pouze mechanicky přiloženy. Nejjasněji je to vidět u dvanácté tabulky, která nemá k předchozí, jedenácté, žádný vztah. Gilgamešův druh, Enkidu v ní vystupoval jako živý, přestože podle osmé tabulky už dávno zemřel.

                Epos vytvořili Sumerové a nacházel se v Ašurbanipalově knihovně, který si ho nechal opsat podle starší verze. Díky mnoha opisům, dodatkům, překladům a hlavně díky přepisu babylonského kněze se jednotlivé eposy mírně liší od původních sumerských skladeb. V babylonsko-asýrském překladu jsou například pozměněna jména bohů ze sumerských na babylonské apod. Týká se to jak stránky formální, tak obsahové.  Podle sumerských básní byl Enkidu Gilgamešův sluha, nikoliv přítel, apod.

                Zajímavá je také kapitola o Potopě světa na jedenácté tabulce. Opírá se o starobabylonský překlad nebo o zpracování sumerské básně o Atramchasisovi, jejímž pramenem nebo předlohou byla sumerská báseň o Ziusudrovi. Viz konec. Co je na této kapitole pravda? Je to podobná otázka, jako:,,Žil Gilgameš?“ O potopě světa se mluví i v Bibli, ale s tím rozdílem, že důvod, proč bohové seslali na zem potopu je jiný. Atramchasis se jmenuje v Bibli Noach – Noe. Jaký je tedy vztah mezi Biblí a Eposem?

1                    Děj se odehrává v městě Uruk a později se přesouvá až k hoře Mašu, zahradě bohů, Moře Smrti až do země Dilmum, kde vládne nesmrtelný Utanapištimov, a zpět.

2                    Gilgameš: Nikdo na zemi nebyl roven králi uruckému. Jeho otec je smrtelný muž Lungalbanda a matka božská Ninsun. Bůh slunce Šamaš ho obdařil krásou, bůh bouřky Adad mu věnoval odvahu a sílu, bůh moudrosti Ea mu daroval rozum. Ze dvou třetin byl bůh, z jedné třetiny byl člověk, což znamenalo, že je smrtelný.

Král urucký uvidí zemřít svého přítele Enkidu. To ho vyděsí a rozhodne se stát nesmrtelným. Má svou hlavu a jeho touha nezemřít je tak silná, že je proto schopen udělat cokoliv. Ale nesmrtelní jsou jen bohové. Nakonec zjistí, že člověk nemůže získat věčný život, ale nesmrtelným se může stát svým dílem, což se mu povedlo.

Utanapištim:  Nesmrtelný panovník. Vysvětlení, proč je nesmrtelný na konci. Vysvětlí Gilgamešovi, že nesmrtelní mohou být jen bohové, nikoliv lidé, ač jsou z božského masa. Poví Gilgamešovi o květině, jež mu pomůže stát se ve stáří mladým.

Enkidu: Přítel Gilgameše vychován stepí. Více o něm v druhé kapitole.

3                    ,,Myšlenka, že nesmrtelnost si člověk může zabezpečit svými činy, kterými se zaslouží o lidstvo a vlast, není malá. A nejen pro doby před čtyřmi nebo pěti tisíciletími…“ Vojtěch Zamarovský.

Dílo se zabývá myšlenkou starou jako lidstvo samo. ,,Může člověk dosáhnout nesmrtelnosti?“ Ano i ne. Nic netrvá věčně. Pokud existují bohové, nesmrtelnost přísluší jim. Ale to možná také ne. Na konci příběhu poví Utanapištim o božském tajemstvím – květině, která vrátí ve stáří mládí, lze tedy polemizovat o nesmrtelnosti bohů. Pokud by tedy byli smrtelní a ve stáří by vždy užili tuto květinu, vrátilo by jim mládí a oni by se touto cestou mohli stát nesmrtelnými. Ale co kouzelná moc?

Dílo se nám snaží říci, že sice nemůže být nesmrtelní, ale svými činy můžeme dosáhnout toho, že tu po nás zbydou pozůstatky, které nám nesmrtelnost v podobě podvědomí lidí zajístí.

4                    Dílo je napsáno chronologicky.

5                    Děj:

1.      Gilgameš a mohutná Uruku hradba – tabulka 1. A 2.

Gilgameš nechal stavět poddané hradbu okolo města Uruk, aby je ochránil. Poddaní ale stavěli příliš často a těžce, a proto si stěžovali bohům.

2.      Gilgameš a divoký muž Enkidu ze stepi.- tabulka 2.

Bohové vyslyšeli nářek lidu a proto se rozhodli stvořit Enkida, muže ze stepi, který by byl jako jediný v síle roven Gilgamešovi. Enkidu se jednou postavil Gilgamešovi do cesty a oba se poprali. Protože si byli v síle rovni, nikdo nevyhrál a nakonec si padli do náruče.

3.      Gilgameš a obluda Chumbaba z cedrového lesa – tabulka 3.-5.

Enkidu se stal Gilgamešovým přítelem a lidé už nemuseli stavět hradby.

V cendrovém lese žila obluda Chumbaba, která mohla za všechno zlo na světe. Gilgameš se rozhodl s Enkidem tuto obludu zabít a tím zlo vymýtit. Naštěstí stál při Gilgamešovi bůh Šamaš a Chumbaba měla na sobě pouze jednu ochranou košili. Společnými silami obludu zabili.

4.      Gilgameš a nebeský býk bohyně Ištary – tabulka 6.

Když bohyně Išary viděla jeho úspěch chtěla Gilgameše za manžela. Požádala ho o to, když jí Gilgameš přinesl děkovné dary za štěstí při boji s Chumbabou. Gilgameš jí ale za manželku nechtěl, protože každému svému milenci připravila nepěkný osud. Svým odmítnutím bohyni však urazil a ta se rozhodla, že se mu pomstí. Zašla za svým otcem, božským otcem Anuem a propůjčila si od něj Nebeského býka. Seslala ho na zem. Býk vše zničil. Jídlo, domy, každým šlápnutím udělal díru do země…ale Gilgameš s Enkidem ho úspěšně přemohli. Býčí srdce položili na zem před boha Šamaše jako dík, za vítězství.

5.      Gilgameš a rozsudek velkých bohů – tabulka 7.-8.

Tím, že Gilgameš porazil býka urazil bohy a ti rozhodli, že Gilgameš s Enkidem zaslouží trest. V noci ve snu oznámili Gilgamešovi, že ten kdo je z nich nebožského původu onemocní. Enkidu onemocněl a za 12 dní zemřel. Gilgameš byl zoufalý. Dal stvořit Enkidovui sochu v nadživotní velikosti.

6.      Gilgameš a Enkidův sestup do podsvětní říše – tabulka 12.

Gilgameš se s Enkidovou smrtí nesmířil a navíc ho vylekala. Šel tedy k bráně do Nergalova podsvětního domu, usedl na zem a volal Enkidua. Brána se otevřela a Gilgamešova ochranná hůl a obruč (Ištařiny dary s kouzelnou mocí) spadla do podsvětí. Enkidu se objevil a slíbil Gilgamešovi, že mu dary přinese. Gilgameš mu dal užitečné rady, ale Enkidu se s dary nevrátil. Proto se vydal do města Nippuru, kde byly chrámy všech bohů a prosil boha Enlila o Euklidův návrat.  Enlil, ani bůh měsíce Sine prosbu nepřijali. Přijal pouze bůh moudrosti Ea. Ten zavolala boha podsvětí Neragala a ten nadzvedl podsvětní víko – Enkidu se vrátil. Avšak musel zpět. Vyprávěl Gilgamešovi o tom, jak je to v podsvětí hrozné, šílené – zkrátka k nevydržení. Gilgameš se toho zalekl. Nechtěl zemřít. Chtěl být nesmrtelný.

Uruk navštívil jednoho dne bůh moru Erra. Gilgamešovou psychikou pohled na mrtvé značně zahýbal a touha po nesmrtelnosti se jen ustálila. Rozhodl se, že se smrti vyhne, ač by proto musel udělat cokoli.

7.      Gilgameš a krmářka Siduri na samém konci země – tabulka 9. -10.

Pouze jeden člověj se vyhnul smrti – král Utanapištimov v zemi Dilmum. Gilgameš za ním chtěl jít a zeptat se ho, jak získat touženou nesmrtelnost. Putoval dlouho. Nakonec došel k průsmyku. V noci ho probudil bůh Sin, který ho celou cestu opatroval, a řekl mu, že jsou v průsmyku hladoví lvi. Gilgameš je všechny zabil. Ráno zjistil, že je v průsmyku před horou Mašu, za kterou se nacházel svět bohů. Stanul před bránou, kterou hlídali obři. Napůl lidé, napůl škorpioni. Nakonec ho ale pustili na dlouho cestu, kterou ještě nikdo nezdolal. Dostal se do zahrady bohů.Došel na konec země, kde měla dům krmářka Siduri, jež podávala nápoje bohům. Siduri chtěla rozmluvit Gilgamešovi plavbu přes moře Smrti za Uštanapištim, ale ten se nedal. Nakonec mu pověděla, že Uštanapišti tu má převozníka Uršanabiho.

8.      Gilgameš a plavba s Uršanabim přes moře Smrti – tabulka 10., pokračování

Přepluli moře a Utanapištim říká Gilgamešovi, že život není vděčný.

9.      Gilgameš a Utanapištimův příběh o potopě světa – tabulka 11-

Atramchasis – Utanapištimov. Viz. závěr

10.  Gilgameš a zkouška na nesmrtelný život- tabulka 11.

Utanapišta řekl Gilgamešovi, že aby mohl přelstít smrt, musí přelstít spánek, protože spící a mrtví vypadají stejně. 6 dní a 7 nocí neměl Gilgameš spát. Jenže hned jak Gilgameš usedl pod strom, usnul. Spal přesně 6 dní a 7 nocí. Sám se přesvědčil o tom, že být nesmrtelný je nemožné. Naštěstí mu Utanapištimov řekl o květině, co vrací ve stáří mladost.

Gilgameš se vracel zpět do Uruku. Před městem spatřil studnu, a tak se rozhodl, že se v ní vykoupe. Květinu položil na okraj studny. Had byl v blízkosti na ní dostal chuť a květinu snědl.

11.  Gilgameš a věčné hrdinovo jméno – tabulka 11., konec

,,Nemůže najít věčný život člověk, může si však zachovat věčné jméno. Svým dílem ses stal nesmrtelným, hrdino Gilgameši.“

Báseň o Atramchasisovi

Sumerská báseň

Původně nebyli na světě lidé, nýmbrž nižší a vyšší bohové. Nižší museli pracovat a zajišťovat obživu těm vyšším – je jasné, že se jim to nelíbilo, a tak se vzbouřili. Vyšší bohové proto stvořili lidi, aby je živili obětmi. Lidé se ale po čase rozmnožili a obtěžovali bohy hlukem. Bohové je napomínali, ale lidé se ne a ne poučit. Proto na ně bohové seslali hladomor. Přes velké ztráty přežili lidé hladomor, opět se rozmnožili a opět začali obtěžovat bohy hlukem. Marně je bohové napomínali. A když se to už nedalo vydržet, rozhodli se na ně seslat potopu a tím je vyhubit. Bůh moudrosti a vod se ale slitoval nad zbožným Atramchasisem a předem mu o potopě řekl. Atramchasis si postavil loď a do ní nalodil od kažkého druhu pár. Potopa se ale vymkla bohům z rukou a začala ohrožovat jejich sídla. Zalekli se. Potopa trvala šest dní a sedm nocí. Sedmý den vítr a déšť utichli. Atramchasis dlouho hledal pevninu. Nakonec našel ostrov – horu Nisir. Ulil bohům obětní nápoj a vystoupil na horu. Bohové začichali vůni a sestoupili z nebes. Bůh Enlil, jenž vyvolal potopu, se naštval, jaktože někdo z lidí potopu přežil? Ostatní bohové za hroznou potopu Enlilovi vynadali a chtěli po něm, aby svůj skutek napravil. Enlil proto daroval Atramchasisovi nesmrtelnost a usadil ho v rajské zahradě Dilmum.